Malování – Realismus a naturalismus.
Realismus – ostrý styl v evropském malířství 2. poloviny 19. století; začal ve Francii, bylo rychle vyzvednuto po celém kontinentu. Realistické obrazy jsou především žánrové výjevy ze života prostých lidí, malované zjednodušenými výrazovými prostředky, s klidnou paletou a kompozicí.
Povstání a program.
Nejvýznamnější postavou realismu byl Francouz Gustave Courbet. Po francouzské revoluci v r 1848 rok, jak se stále více malířů odvracelo od romantismu a akademismu, převzal neformální vedení skupiny těchto umělců. Tento termín také poprvé použil “realismus” v odkazu na jeho současný umělecký proud. Kořen tohoto konceptu odhaluje nejdůležitější postuláty trendu:
– odklon od romantické inspirace imaginací,
– rezignace na akademickou idealizaci malířského námětu.
Místo toho navrhli:
– představující nepředstíranou realitu dostupnou průměrnému člověku (žádné bohyně a andělé!),
– důraz na životy obyčejných lidí, jejich problémy, pracovat a starat se (některým malířům byl blízký program socialistů),
– zjednodušení kompozice plátna, vzdát se ozdob, přehnaně živé barvy a zářivé osvětlení.
Nic nepředstavuje agendu realistů lépe než Courbetova bojovná slova: “Ukaž mi anděla, namaluji to!” (srovnejme si to např. s Cabanelovými akademickými obrazy, kde jsou častým prvkem brunátní andílci).
zástupci.
Francie:
Pro každého z velkých tvůrců francouzského realismu tento směr vyústil specifickým způsobem.
Jean-Francois Millet je snad nejvhodnější pro ideál realistického malíře. Jeho umění se vždy točí kolem těžkého života rolníků a jejich symbiózy s přírodou. Millet sám pocházel z normanské rolnické rodiny a do svých miniatur vložil hodně osobních emocí. Jeho nejznámějším obrazem je Women Gathering Ears from 1857 rok.
Již dříve zmíněný hlavní ideolog hnutí Gustave Courbet se vydal jiným směrem. Jeho zpočátku nezištně oddané obrazy (Pohřeb v Ornans – 1849-50, Spící spinner – 1853) pomalu začaly ustupovat provokativním činům a různým záminkám pro autoportrét.
Třetí je velký francouzský realista, Cti Daumiere, zabýval se hlavně městem a jeho temnými záležitostmi. Na výkresech, V grafikách a obrazech tohoto umělce můžeme vidět lehce ironické portréty opilců, děti opouštějící školu nebo právníci. Tlumené barvy vyzdvihnou ze tmy tváře obyčejných lidí i těch, kteří jsou unavení každodenním městským životem. Ironická stránka Daumierovy duše ho později přivedla k satiře a karikatuře.
Realisté byli ve větší či menší míře také Pierre Puvis de Chavannes a Camille Corot. Ti první inklinovali spíše k rušivé symbolice, jeho Chudý politik však lze považovat za příklad zralého realismu. Corot na druhé straně projevoval po určitou dobu svého života silný zájem o jednoduchost a každodenní život, někde mezi duchem anglického romantismu a francouzského realismu (Rybář z Mortefontaine – OK. 1865-1870 nebo Čtení žena s 1870).
Mimo Francii.
Duch realismu se rychle vypařil mimo Francii. V Itálii se zahustil. v podobě tzv. Macchiaioli stylus; v Rusku s Repinem a dalšími Peredvižniky; ve Španělsku se zapojil do hnutí costumbrismo, a v Nizozemsku jej lze nalézt v Haagské škole. Ve Skotsku naproti tomu na konci 19. století nějakou dobu působila skupina realistů, označované jako “Glasgow Boys”.
Všechny tyto trendy nějak souvisí s francouzským realismem.
Macchiaioli je spíše nezávislým uměleckým hnutím než odvětvím realismu, stejně jako tento však protestuje proti idealismu tehdejšího akademismu. Hlavní bod neshody je nepochybně technický, to však zajímá malíře macchiaioli, jací realisté: denně, vesnice, krajina.
Peredvizhniki maloval v ideologickém duchu. Zdůrazňovali ruskou tradici, nasměrovali malířovo oko k prostému lidu, zobrazoval rolníky a dělníky, poskytující pevný základ pro pozdější socialistický realismus. Název pochází z ruských výstav Towariszczestwo peredwiżnych Chudożestvennych, Společnost putovních výstav umělců.
Costumbrismo znamená malířský trend ve španělském umění, který zdůrazňuje domorodou tradici, vycházející ze zkušeností romantismu, se však v průběhu let změnil 50. 19. století ve francouzském stylu. Nejvýznamnějšími kostembristy byli četní malíři z rodu Becquerů: José Dominguez, kozlík lékařský, Gustavo Adolfo ve městě.
Haagská škola leží někde mezi barbizonskou tradicí a impresionismem. Prost formy (np. Děti si hrají na pláži Jozef Israels) místo toho odkazují na techniky Jeana Milleta. Malíři haagské školy se zajímali především o krajiny a portréty.
“Glasgow Boys” je skupina skotských malířů shromážděných kolem Sira Jamese Guthrieho a Williama Macgregora – angažovaní realisté z Glasgow. Základním námětem malby pro ně byl venkov; úsilí lidí soužití s přírodou, každodenní činnosti těžce pracujících rolníků. Kombinovali žánrové výjevy s krajinou.
Polsko.
Trend “rolník” realismus nejlépe reprezentují Józef Chełmoński a Aleksander Gierymski. Chełmońských je hodně “jemnější” realista, a často opouští temnou stránku života ve prospěch bezstarostnějších obrazů s jasnými barvami. Gierymski naproti tomu zobrazuje polské dělníky a rolníky a také městskou chudinu s mnohem větší ideologickou oddaností.
Stylističtí realisté byli samozřejmě představiteli historické malby, jako například. v 19. století Jan Matejko a ve 20. století Stanisław Wocjan.
souhrn.
Realismus nikdy nezískal velkou popularitu, protože byly rychle oslavovány jako provokace pařížskými tvůrci veřejného mínění (především díky nekompromisnímu a poněkud egocentrickému Gustavu Courbetovi). Mimo Francii se však realismus nijak zvlášť zajímavým a osobitým způsobem nerozvíjel. Technicky dobrá realistická malba byla rychle kritizována za to, že je nevýrazná a opakující se, a svět malby rychle pohltily velké umělecké revoluce, první z nich byl vznik impresionismu
Naturalismus (fr. naturalismus) – metoda v literatuře a umění zaměřená na věřící, téměř fotografická imitace přírody, zaměřené na ukázku přírody v první fázi vývoje. Vznikl ve Francii v druhé polovině 19. století. Hlavním předpokladem naturalismu bylo věrné napodobování reality založené na přesném pozorování bez zbytečného hodnocení, komentář, výběr a výklad. Často byla zdůrazňována temná stránka života, byl vybrán průměrný a ošklivý předmět nebo model. Umělecká činnost se omezovala na pasivní reprodukci jevů.