Matějko, Jan: Koperník

Koperník, 1873
olej, plátno, 322 X 545 cm;
Jagellonská univerzita v Krakově

Matejkova vize Mikuláše Koperníka, na základě studia astronomových portrétů, přesné a věrné, pokud jde o vnější podobnost obličeje, má však pozoruhodně individuální rysy. Obraz není portrét, statický obraz postavy, ale pokus zařadit učence mezi knihy a vědecké náčiní v tuto chvíli, když se v jeho mysli zrodí inovativní koncept. Odtud dojem obdivu a obdivu ve tváři Koperníka, odtud jeho extatické gesto hraničící s teatrálností a nepřirozeností. Na rozdíl od mnoha jiných skladeb Jana Matějky, utvářený v umělcově představivosti jakoby po etapách, ve kterém pomalu dosahoval konečné podoby, prostřednictvím konceptuálních náčrtů celku a studií jednotlivých postav, tu – jak známe z kresebných a malířských skic – koncept díla vznikl hned, ve své téměř konečné verzi. V kombinaci s přeplněnými historickými výjevy je tento obraz ohromující svou lakonickou kompozicí; všechny detaily okolí jsou podřízeny postavě Koperníka, osamělý vědec, která se soustředila, dochází k formulaci zákonů, jimiž se řídí vesmír.