Madrasa – Muslimská škola pro výuku náboženství, obvykle se nachází ve společnosti mešity, méně často jako samostatný předpoklad. Korán a tradice se vyučovaly v medresách (hadís – ústní předávání Mohamedova učení), se zvláštním důrazem na kanonické právo. Budova medresy byla obvykle postavena na obdélníkovém půdorysu, uvnitř bylo otevřené nádvoří, a kolem něj byly umístěny přednáškové sály (často ve tvaru - livans), pokoje pro studenty a —mescit.
Mihrab – výklenek v - mešita, umístěna na stěně ve směru - WC, Křesťanský typ – apsida. Modlitby se obracejí k mihrabu, který označuje směr Mekky.
Mimber je jakousi kazatelnou v mešitě, umístěn poblíž - mihráb (většinou po jeho pravé straně), ze kterého při páteční modlitbě - imám kázal kázání.
Minaret- vysoký, štíhlá věž s balkony, postavené vedle - mešit nebo - medres, z něhož - muezzin svolával věřící k modlitbám.
muezzin – nižší muslimský duchovní svolávající pětkrát denně věřící k modlitbě. Muezzin svolával k modlitbě z balkónu na minaretu, ale od poloviny dvacátého století. v minaretech se začaly instalovat ozvučení.
Naos — obočí.
Nargile – tradiční vodní dýmka se štíhlým tvarem a ozdobnou dýmkou.
Narteks – kryty, předsíně příčné k hlavní lodi v raně křesťanských a středověkých chrámech – vnitřní (esonarteks) nebo externí (exonartek, ew. exonartex) – před průčelím chrámu.
Odeion (odeon) – starožitná budova ve tvaru vnitřního divadla, ale menší; konaly se zde hudební a pěvecké soutěže.
Přednáška – budova zahrnuta do - gymnasium, postavená na čtvercovém půdorysu, OTEVŘENO, ve tvaru nádvoří, obklopené portiky. V baru probíhala sportovní cvičení – zapasy i boxy, zde se také scházeli k různým sporům.
Pendentives – konkávní a sférický architektonický prvek tvořící přechod mezi pravoúhlou základnou budovy (dva rohy) kulatou kupolí.
Peripteros – starověký chrám obklopený jednou řadou sloupů.
Sloupořadí – sloupová veranda obklopující otevřený dvůr nebo budovu, také malá zahrada obklopená kolonádou (— porticium).
pilastr – architektonický prvek imitující sloup, umístěna na fasádě budovy, mírně vyčnívající před líc zdi. Má konstrukční a dekorativní funkci.
Veranda – otevřená sloupová veranda (nebo pilíř) umístěné před fasádou budov (m.in. kostely), nezřídka součást - peristyl, také samostatná budova (— stoa).
narthex – vestibul klasických řeckých a římských chrámů, s řadou sloupců vpředu, a ze strany ohraničené zdmi.
Propylon – samostatně stojící oblouková nebo pylonovitá brána, tedy staroegyptské pravoúhlé věže zužující se nahoře, boční portál vedoucí do chrámu.
Ramadán (by měl. Ramazan) – devátý měsíc v lunárním muslimském kalendáři, kdy je od východu do západu slunce povinný přísný půst a abstinence.
Skene – součástí divadla; budova sousedící s kruhovým jevištěm, ve kterém se herci převlékali a připravovali na představení, často dvoupatrový.
Stadión – ve starověkém Řecku závodiště s publikem v amfiteátru. Plnil podobné funkce jako – hipodrom, ale kromě dostihů se konaly i atletické závody.
Stoa – ve starověké řecké architektuře samostatně stojící sloupová veranda (nebo hala), většinou vzadu uzavřený stěnou. Stoa často sloužila jako kryté chodníky, táhnoucí po ulici; Byli také umístěni v blízkosti agory.
Stylobat – základ ve starověké architektuře, na kterém se nacházela chrámová kolonáda.
Sadivan – čistící fontána umístěná vedle mešit, kde věřící před modlitbou provádějí rituální omývání.
Serefe – balkón, malá galerie umístěná na minaretu.
Tabhane – hostel v osmanském Turecku, chudobinec pro věřící, v ceně - kulliye.
Příčná loď - příčná loď u kostelů postavená na půdorysu kříže, se obvykle nachází mezi hlavní lodí a kněžištěm.
Opravit – monogram sultánů v podobě ornamentální kaligrafie, doprovodné důležité dokumenty.
Turbe – zdobená islámská hrobka v podobě polygonální věže, většinou s kónickým krytem; obyčejný je také známý jako turbe, nevyvinutý pohřební pomník.
Cimbál – v klasické architektuře trojúhelníkové nebo segmentové pole - fronton, kolem kterého probíhala římsa. Tympanon byl většinou vyplněn basreliéfem.
Westybul – vestibul ve světské budově (tento název se však používá i v náboženské architektuře), druh chodby, přejít na další, většinou hlavní sál.
Vezír – nejvyšší státní hodnostář v mnoha muslimských zemích. V Turecku byli vezíři součástí sultánovy rady – velkovezír byl ekvivalent dnešního premiéra, a měl dokonce více pravomocí.