Oskar Kokoschka a další – Vídeň – Belweder
Díla Oskara Kokoschky (1886-1980) shromážděné ve stálé expozici v posledních dvou místnostech pocházejí převážně z prvních deseti let svého pobytu ve Vídni, tvůrčí a plodná léta. Po 1915 r. Kokoschka se sem vracel jen zřídka, obvykle žije s matkou. Její portrét, z něhož vychází synovská vazba, visí v první místnosti. Kokoschkovy portréty se od Schieleho radikálně liší. argumentoval Kokoschka, že „osoba není zátiší”, tak nechal své modely pohybovat a mluvit, aby na obrázcích bylo co nejvíce života. Mezi díly visícími v této místnosti je malířův portrét, Carla Molla, Nevlastní otec Almy Mahlerové, vdovy po skladateli. Kokoschka s ní měl zkrat, ale vášnivá romantika. Moll spáchala sebevraždu se svou dcerou, Maria, a zeť. Stalo se to v 1945 r., po vstupu sovětských vojáků do Vídně.
V poslední místnosti jsou mj.. Zátiší se skopovým namaloval Kokoscha ve sběratelské kuchyni, Dr. Oskar Reichel, který si objednal umělcovu podobiznu svého syna. Ve stejné místnosti je několik děl jiných malířů, m.in. charakteristický, Poutavá práce Emila Nolde s temnými barvami a napětím, Kubistický obraz Fernanda Légera, a atmosférický Klingier Quartet od Maxe Oppenheimera.
Historismus, realismus, impresionismus
V sedmi místnostech západního křídla paláce je na opačné straně Mramorového sálu umístěna sbírka uměleckých děl z přelomu století. V první místnosti vyniká kontroverzní gargantuovský Court of Paris od Maxe Klingera, kde se bohyně zjevuje v odvážném negližé před Paříží. V zákulisí na sebe čekají dva závodníci. Špatné matky Giovanniho Segantiniho jsou propagandistickým obrazem, proti potratům, darováno ze Secesního pavilonu v 1903 r. Ženskou tematikou se zabývají i další díla, np. Eva Augusta Rodina a Vítězná Venuše z Augusty Renoirové. V dalších dvou místnostech je shromážděno velké množství pozdějších děl francouzských impresionistů, m.in. Eduarda Maneta, Claude Monet a Camille Corot.
Rakušan patří k méně známým a bezpochyby méně uznávaným umělcům, Hans Makart (1840-84), který kromě malování dělal mnoho dalších věcí. Byla to postava z velké společnosti, pak není divu, že pokoj jemu zasvěcený je vyzdoben skvostným nábytkem, podobným těmto, který stál v jeho ateliéru. Na jedné stěně visí obrovský obraz Bakcha a Ariadny, zobrazující vítězné orgie nahých těl. Naproti jsou dlouhé vertikální kazety titulované. Pět smyslů. Tyto snímky jsou dobrou ilustrací Makartovy typické vášně pro smyslnou nahotu.
Další Makartova díla jsou k vidění ve vedlejší místnosti, a také od Antona Romaka (1832-89), povídalo se o smrti, že mělo jít o sebevraždu, pravděpodobně kvůli podcenění ze strany příjemců. Nutno přiznat, že je obtížné srovnávat studovaná komerční Makartova díla s psychologickými portréty Romaky na základě přesných poznatků, ale méně populární. Stojí za to podívat se na portrét císařovny Alžběty, který se vymyká tradičnímu stylu zobrazování. Romako použila šedé, smutné barvy, a uspořádání Sisiina těla prozrazuje její postoj ke světu – plachost, uzavření v sobě, strach. V nejvzdálenější místnosti visí Romakovo nejslavnější dílo, Tegethoff během námořní bitvy u Lissa. Tento snímek prozrazuje i nekonvenční přístup tvůrce k námětu: není v tom ani stopy hrdinství, a ve tvářích posádky je vidět strach a hrůza z nadcházejícího osudu.