Staří Řekové a jejich dědicové – Římanům
Většina starověkých měst, navštěvují turisté v Turecku, povstali Řekové, kteří jsou bezpochyby prvními staviteli v dějinách lidstva, neustále se snaží objevit věčná a správná pravidla formy a proporcí. A to i v případě, že navštívíme města, která byla postavena před příchodem Řeků do Malé Asie nebo obývaná jinými lidmi, nemůžeme jim upřít ohromující vliv klasické řecké kultury, a později helénistické. Řekové chtěli vytvořit dokonalou architekturu v každém ohledu. což se jim do značné míry podařilo. Svědčí o tom fakt, že určitá pravidla a normy existují již přes dvě tisíciletí. Někteří badatelé řecké historie věří, ta Jonia – země na západním pobřeží Malé Asie – hrál hlavní roli ve vývoji řecké kultury, být mostem mezi Hellas a Východem. Právě zde totiž vznikly dva ze sedmi divů starověkého světa.
Nad starobylým městem, postaveno z cca. 6. století. p.n.e. podle obdélníkového půdorysu, byl kopec s akropolí, tedy opevněnou pevnost obklopující nejvýznamnější chrám ve městě a veřejné budovy. Středem města byla agora – kvadrát, otevřené obchodní náměstí. Nyní, i pro valná shromáždění, byl obklopen sloupovými portiky (takzvaný. stoa). Již v 8. století př. Kr. se rozvinuly nejvýznamnější architektonické řády starověkého Řecka – Dórský a iónský styl (právě v Ionii). Definovali formy, proporce a ornamenty sloupů, což se promítlo do obecného profilu budovy. Samozřejmě se stavěly ty nejhonosnější kostely a reprezentativní veřejné budovy, domy na druhou stranu nebyly ničím výjimečným.
Nejvelkolepějším chrámem v iónském stylu byla Artemision v Efezu (jeden ze sedmi divů světa), po kterém dnes můžeme obdivovat jen základy a jeden sloup. O něco více se zachovalo z Apollónova chrámu v Didimu. Obě budovy byly krásné a monumentální, a protože struktury tohoto typu (a např.. agora) zdobené basreliéfy a sochami, v Ionii byly založeny slavné sochařské školy.
V polovině sedmého století. p.n.e. začaly vznikat velkoformátové sochy, zpočátku posvátné povahy, a později i laiky. Současně se vyvíjí dekorativní basreliéf pro umístění na štíty chrámů a veřejných budov. To vše můžeme obdivovat v mnoha lépe či hůře zachovalých starověkých městech v Turecku. Vedle sochy se objevila malba a umělecká keramika, doplňující krásu kultury a umění starých Řeků. Literatura a věda se rozvíjely spolu s uměním, a především filozofie (pak úzce souvisí s vědou). Filozofy jako Thales z Milétu nebo Hérakleitos z Efesu doprovázelo mnoho vynikajících matematiků a lékařů – všichni po sobě zanechali četné vědecké práce.
Co se týče literatury, je bezpochyby jedním z nejvýraznějších počinů na poli hrdinské písně byly Ilias a Odyssey, podle nejpopulárnější teorie cca. VIII c. p.n.e. od legendárního Homéra. V současné době se výzkumníci přiklánějí k hypotéze, že obě díla jsou psané verze příběhů, které existovaly mnohem dříve, pouze ústně.
V době helénistické, tedy v době po výbojích Alexandra Velikého, drtivý vliv řecké kultury v Malé Asii se rozšířil ještě více. Právě v tomto období se zrodil třetí architektonický styl – Korintský řád. Právě tehdy bylo ve městě Pergamon založeno centrum helénistické kultury, které vyzařovalo nejen do celé Anatolie, ale také do Attiky. Je zde soustředěno intelektuální myšlení, a slavná knihovna byla na stejné úrovni jako Alexandrie v Egyptě. V helénistickém období se architektura a sochařství těšily skutečným triumfům, zejména proto, že jejich vzájemný vztah byl velmi silný. Víme, že vzkvétalo i monumentální malířství, i když se do dnešních dnů dochovalo jen velmi málo příkladů. Dekorace červenofigurových váz svědčí o řemeslné zručnosti tehdejších umělců. V Ionii působilo mnoho vynikajících malířů.
Víceméně od poloviny 2. stol. p.n.e. lze hovořit o římské nadvládě v Malé Asii. V té době se v umění objevují nové tendence. Luky se začaly hojně používat, které znali Řekové, ale nezískali si takové sympatie v tomto měřítku, jak pozorujeme v římském státě. Umění se začalo vyznačovat napodobováním, a korintský styl zděděný od Řeků začal dominovat římské architektuře. Vědci zdůrazňují skutečnost, že umění římské říše mělo helénský charakter, jak z hlediska architektonických forem, stejně jako ozdoby, sochy a obrazy. V malých asijských městech, a v celé říši, Římané postavili velkolepé budovy a monumenty vyrobené řeckými umělci, a vyznačovaly se kopírováním klasických prvků architektonické výzdoby. Téměř všechna města v Anatolii byla rozšířena a opevněna novými hradbami, byly přivezeny akvadukty a velká divadla byla rekonstruována nebo postavena od základů. Raně křesťanské umění se začalo rozvíjet v pozdní římské říši.