slovenská literatura
Nejstarší jazykové památky na Slovensku pocházejí z velkomoravské doby. byzantští věrozvěstové Cyril a Metoděj, pozval do zemí západních Slovanů kníže Rościsław v 853 r., vytvořili první slovanský list a přeložili evangelium do staroslověnského jazyka, který se stal i jazykem liturgie. Životy sv.. Svatý. Cyrila a Metoděje, napsali jejich studenti, patří k nejstarším památkám slovanského písemnictví.
Po vítězství latinské opce v západní církvi se slovenské země ocitly na dlouhou dobu v oběhu latinské literatury., a památky písemnictví od 10. do 15. století. jsou to především kroniky a pověsti. Spolu s husitstvím ve 14. stol. Na Slovensko pronikla čeština, ve kterých byly mimo jiné provedeny zápisy. do městských knih (m.in. Kniha Žilinská z 15. století). V českojazyčných spišských modlitbách o 1480 r. jsou slovenské glosy. Reformace zavedla do protestantských bohoslužeb češtinu.
V období renesance působilo na pražské univerzitě několik Slováků. Humanista J. Jessenius byl autorem první mluvnice českého jazyka. Jeho přítel, klasický filolog Benedikt z Nedożieru, připomněl svým krajanům, že – na rozdíl od Čechů – o svůj mateřský jazyk se nestarají.
V polovině 17. stol. na Slovensku kancionály J.. Tranovskiego Holy kytara oraz B. Szólósiego Cantus catholici. Světskou didaktickou poezii zastupují slovenské básně P.. Benicki a báseň o tasemnici od H.. Škola Gavlović Valaska – mravovská stodola z poloviny 18. století.
Na konci 18. stol. pod vlivem ideologie osvícenství zesílily pokusy o zavedení slovenského jazyka do literatury. W 1783 r. J. Bajza napsal první slovenský román,. Případy a zkušenosti mladého muže Reného, který byl typickým příkladem osvícenské didaktické a satirické prózy. O několik let později A.. Bernolák vyvinul první gramatiku slovenského jazyka. Bernolákův jazyk zpopularizoval J.. Fandly v učebních knihách adresovaných lidu. Jan Hollý v překladech antických básníků pozvedl literární hodnost (Homer, Virgil) a ve vlastních eposech Svatoplukových, Cirilometodiáda nebo Slovan. Umělci z protestantských kruhů s Bernolákem nesouhlasili, která měla úzké vazby s Českou republikou, a psali česky.
Nastupující generace Slováků ovlivněná romantismem se přikláněla k lidovým tradicím. P.J. na safari, než se stal vynikajícím slavistou a archeologem, vydal sbírku básní Tatranská Múza s lýrou slovenskou. Romantický průlom nastal na Slovensku v r 30. XIX w. Protestantský pastor K.. Kuzmany položil teoretické základy nového stylu. V románu Ladislav (1838) apoteóza panslavismu, jehož oporou mělo být mocné Rusko, odsuzující mj. Listopadové povstání, jako zrada slovanského lidu. Do češtiny nejprve přeložil Mickiewiczovy balady, a po reformě přešel Štúr na slovenštinu.
Generace slovenských romantiků z E. V popředí zahájila polemiku s bernolákovými předpoklady a vytvořila vlastní návrh spisovného jazyka, který tentokrát obstál ve zkoušce času. Ve slovenštině Śtur vydával společensko-politický časopis Narodnie noviny” s literární přílohou „Orol Tatranski”. K rozvoji a upevnění nového jazyka přispělo dílo několika vynikajících osobností té doby: J. ke králi, romantický revolucionář, tvůrci balad, A. Sladković, lyrický básník, který v eposu Detvan vytvořil obraz a apoteózu slovenského lidu, S. Chałupki, básník, účastník listopadového povstání, autor básní a historického eposu Mor ho!, mj. překladatel. Mickiewiczova Reduta Ordona do slovenštiny, J. Bang, autor m.in. eposu Smrt’ Janośikova, J. Kalinćiaka, próza, autor historických románů a J.. Palárika, dramatik, autor populárních komedií Inkognito a Drotdr.
Na konci 19. stol. cestu realismu vydláždil P. Země (Hvězdoslav), jeden z největších slovenských básníků, která rozvíjela různé literární žánry, s lyrikou (Krvavé sonety), báseň (Hdiniho manželka), a dokonce i drama – první divadelní hra ve slovenštině (Herodes a Herodias), J. Hurban Vajansky, politik, editor, básník i proseik, autor četných povídek o životě venkovského lidu (Obrázky lidí), spisovatel a lékař M.. Kukućin a dramatik-realista J.. Gregor-Tajovsky.
K nejvýraznějším umělcům meziválečného období patří mj. spisovatelé J. Jesenského (demokracie) J. Ciger-Hronsky (Jozef Mak), M. Městský (Živý bič), a básníci – M. Razus (Protestantský pastor, básník provozující vlasteneckou lyriku, a zároveň prozaik zabývající se slovenskými dějinami), J. Smrk (básník, ze symbolu, jehož tvorba se postupem času vyvíjela k radostnému vitalismu a erotismu, A. Żarnov (překladatel Mickiewicze, Krasiński a Kasprowicz, autor politicky angažované vlastenecké poezie a elegií napsaných po smrti svého syna), J. polština (básník vyrostl ze surrealismu a neosymbolismu, autor válečných básní a básní vychvalujících krásu přírody a venkovského života, R. Fabry (surrealista, autor básní s prvky dadaismu a poetismu - avantgardního směru v české poezii, s odkazem na futurismus a kubismus), R. Ve věcech (františkánský, přední básník katolické moderny, seskupení, který osvobodil katolickou poezii od moralizujících a teologických tónů, nasměrovat ho do kolejí čisté poezie a surrealismu).
Druhá světová válka s fašistickou epizodou a krvavě potlačeným národním povstáním se stala důležitým tématem poválečné literatury. Podstupují to mimo jiné. romány od D. Tatarki, P. Jilemnický, R. Jašík a L.. mužský (Smrt se jmenuje Engelchen). Lata 60. XX w. to jsou časy zúčtování s realitou, stejně jako rozvoj soukromé prózy a formálních experimentů. Mezi vynikající básníky tohoto období patří M.. Rufus, M. Valek i V Turćany, a mezi prozaiky R.. Sloboda a P. Jaroš (Tisíciletá včela).
Po válce byly desítky děl slovenských spisovatelů přeloženy do polštiny. Obsáhlá bibliografie je obsažena v knize W.. Nawrocki a T.. Siernego: Česká a slovenská beletrie v Polsku v letech 1945-1980 (Katovice 1983).