Sochařství v Rakousku

Sochařství v Rakousku

Socha vždy odrážela změny, který se odehrál v architektuře na přelomu století. Slavný oltář Mikuláše z Verdunu v opatství Klosterneuburg v Dolním Rakousku pochází z románského období. V Rakousku jsou také krásné gotické oltáře, vyřezávané do lipového dřeva, z nichž nejznámější je oltář sv.. Wolfgang, od Michaela Pachera (1440-1498).

Nejlepší sochy z období renesance jsou k vidění v Hofkirche v Innsbrucku. Patří mezi ně hrob Maxmiliána I. a působivé bronzové postavy, mezi nimiž je několik děl samotného Albrechta Diirera (1471-1528).

Mezi skvělé příklady barokního sochařství patří fontána Georga Raphaela Donnera na vídeňském Neuer Markt a socha prince Evžena Savojského v Dolním Belvederu od Balthasara Permosera.. I urny na popel byly zdobeny barokními plastikami, jako ty, které vyrobil Balthasar Moll pro Marii Terezu a Františka I.. Je pravda, že všechny výše uvedené příklady barokního umění lze nalézt ve Vídni, ale styl je vidět po celé zemi.

Mezi typické neoklasicistní sochy patří jezdecká socha císaře Josefa II. na náměstí Josefsplatz ve vídeňském Hofburgu. V salcburském Starém Městě je mnoho fontán zdobených obrazy koní.

Období biedermeieru bylo nejlépe zastoupeno v nábytkářském průmyslu, jejichž příklady jsou prezentovány ve vídeňském Muzeu užitého umění. Po biedermeieru se stal oblíbeným ohýbaný nábytek. Technika ohýbání dřeva našla své uplatnění především u opěradel židlí. Od té doby se židle z ohýbaného dřeva také nazývá Vídeňská židle.

W 1903 r. vznikla tzv. Vídeňská dílna (vídeňské dílny). Umělci v nich působící vytvořili celou řadu vysoce kvalitních, ale velmi drahé předměty každodenní potřeby, stejně jako oblečení a šperky. V tomto případě měly estetické hodnoty přednost před praktičností, který se projevoval ve velmi sofistikovaných formách, jako stříbrná čajová souprava Josefa Hoffmanna (vystaveny v Uměleckoprůmyslovém muzeu). Další výraznou postavou Wiener Werkstatte byl jejich spoluzakladatel Kolo Moser (1868-1918).