Emir – v islámských zemích vůdce, velitel, princ – na starosti územní jednotky nebo provincie daného státu. Emírové často vládli „stát ve státě“, založení vlastních dynastií.
Empora – galerii nebo tribunu (hlavně v kostelech) běží přes uličky a ústí do hlavní lodi.
Exonarlex (exonartex) – externí narthex, umístěna před průčelím chrámu (- narteks).
Balkon je Libanon.
Vepředu – architektonický prvek ve tvaru trojúhelníku, umístěn v klasické architektuře obvykle nad portikem, korunovat fasádu budovy sedlovou střechou. Od raného novověku byl štít umístěn také nad dveřmi a okny, oltáře atd., často ve tvaru půlkruhu, zlomený nebo přerušený. Vnitřní pole štítu je tympanon.
Vlys – v klasické architektuře střední část kladí, mezi - architrávem a - římsou. V závislosti na architektonickém uspořádání byl vlys rozdělen na čtyřúhelník, basreliéfní pole (tryglify i metopy) nebo to byl souvislý pás kolem budovy (prostý nebo reliéfní)
Tělocvična – ve starověkém Řecku místo cvičení a sportovních her pro mladé muže připravující se na vojenskou službu. Později se v tělocvičně scházeli na kulturní a vědecké úrovni, odtud název střední školy používaný v Evropě – nižší střední škola.
Římsa – v antické architektuře nejvyšší část kladí, spočívající přímo na vlysu. V architektuře pozdějších období ozdobný pás předsazený před líc zdi.
Koupelna – veřejná parní lázeň, se střední částí kryté kopule (dnes méně často) a vedlejší místnosti.
Han — karawanserajVíce.
Harém – v muslimských zemích část domu věnovaná ženám, kam může vstoupit pouze manžel. V sídlech mocných a palácích byly harémy někdy kolosální velikosti; tam byli povoleni i eunuši.
helénistická éra – období v dějinách starověké řecké civilizace od smrti Alexandra Velikého (323 p.n.e.) až do příchodu římské nadvlády (30 p.n.e.).
Aréna – ve starověkém Řecku dostihová dráha ve tvaru U, kde byla sedadla umístěna amfiteátrně. Ve starém Římě se cirkusy stavěly podobným způsobem jako hipodrom (np. slavný Circus Maximus).
imám – duchovní vzdělaný v oboru islámského práva a náboženství, nejčastěji předsedající pátečním modlitbám v mešitě a muslimských komunitách (ekvivalent chalífy). Imám vykonává různé funkce v různých arabských zemích, ale vždy úzce souvisí s náboženstvím.
Imaret-veřejná kuchyně v ceně - kulliye, kde se potřebným poskytovalo jídlo zdarma.
Odejít — odejít.
janičáři (by měl. Turecký voják – "nová armáda") – vybraná turecká pěchota tvořila cca. 1330 r., slouží pouze sultánovi. Zpočátku tuto stráž tvořili mladí křesťanští zajatci, později od poddaných sultána netureckého původu, od XVI. w. také Turci. Janičářský sbor byl zlikvidován v r 1826 r.
Karawanseraj – hostinec v muslimských zemích pro cestující obchodní karavany (také nazývaný han), umístěných na silnicích nebo ve městech, nejčastěji obranného charakteru. Karavanserai byl postaven na obdélníkovém půdorysu, s vnitřním dvorem, kolem kterého byly pokoje pro cestovatele a zvířata, kuchyně, hostince a obchody. Uprostřed nádvoří stála mešita.
Kalif (Arab. chalífa- "nástupce") – titul Mohamedova nástupce, duchovní a světský vůdce muslimů, vrchní velitel armády chalífátu (Šíité uznávají pouze sekulární autoritu chalífy, na rozdíl od sunnitů).
Kapitola- horní část sloupce, — sloup nebo řada, usazený na hřídeli, obvykle dekorativní.
Kibla – směr Mekka, ve kterém se muslimové při modlitbě obracejí k sobě, jmenovaný v - mešitě - mihrab.
Vysoká škola – sultánův základ sestávající z mešity, teologické školy (— medres), jídelna (- imarets), lázně (- hamamy), knihovna, nemocnice, bazary a hrobky (- poruchy) zakladatele a jeho rodiny a další užitečné stavby.
Kurs – pódium v - mešitě určené - imámovi, aby četl Korán, bohatě zdobené, stojící poblíž - mihrabu.
Liwan (iwan, balkón) – klenutá nika v podobě portiku, používané v islámské architektuře. Liwan slouží jako portálový výklenek v - mešitách a - madrasách.
Mauzoleum – velkolepý, monumentální hrob; název pochází z Mausoleion – slavná hrobka krále Mausolose v Halikamase (Bodrum dnes).
Mešita – malá - místní mešita postavená ve městech, - karavanseraj a po silnicích; také modlitebna v - madrasách, sídel a paláců.
Mešita- islámská kultovní budova určená k modlitbám, určené ke shromáždění všech věřících dané obce nebo komunity. Mešitu obvykle tvoří - avlu, tedy otevřené nádvoří obklopené peristylem, v jejímž středu je omývací fontána (— sadirvan), modlitebna klenutá kupolí a – měl-li zřizovatel dostatek finančních prostředků na financování – i další budovy (— fakulta). Od cca. VIII c. každá mešita měla alespoň jeden – minaret.