Pohádky Nasreddina Hocyho

Nasreddin Hoca je to pro Turky, kdo je pro nás Julian Tuwim, to je právě to, že žil už dávno, ve třináctém století. Byl to všestranně vzdělaný derviš. V Turecku je považován za lidového filozofa, a jeho humorné anekdoty a příběhy zná snad každý Turek a nejen to. I v sousedních zemích, jako například. v Ázerbájdžánu, je známo mnoho jeho příběhů. Obrazem Hocyho je veselý stařík v turbanu jedoucí na oslu, často čelem vzad, protože se vysmíval všemu a všem, nedbá na žádné zákazy nebo etiku vysoké společnosti. Náměty svých pohádek čerpal z běžného života, a byly často pozoruhodně jednoduché a logické, což je učinilo jasnými a srozumitelnými pro každého:

Jednou za Hocy přišel soused a zeptal se:
– Máte třeba 40 let starý ocet??
– Ano, máma – odpověděl Hoca.
– Dej mi prosím, protože to potřebuji k výrobě léku – řekl muž.
– to nemůžu udělat. Kdybych dal někomu ocet, kdo o to požádal, Měl bych to celé 40 lat?

V tomto příběhu je vidět Hocyho chytrost a bystrost:

Farmář přinesl Hocyho jako králičí dárek, a muž ho přivítal a nakrmil. Následující týden se vesničan znovu objevil a řekl:

– Nedávno jsem ti přinesl zajíce

Hoca ho opět přivítal a dodal, že mu nabízí polévku z tohoto zajíce. Následující týden přišli do Hocy mluvit další vesničané:

– Jsme sousedé člověka, který vám před dvěma týdny přinesl zajíce, přišli jsme k tobě ve jménu Alláha.

Na to před ně Nasreddin položil talíře s čistou vodou, a ptali se vesničané:

– Co je to za zvláštní zaječí polévku?

– Toto je polévka z polévky, ze zaječí polévky, kterou přinesl tvůj soused – odpověděl Hoca.